Dneska bych vám chtěla posdílet jeden příběh. Skoro bych to nazvala pohádkou, která by se mohla jmenovat Jak dobradružka k Verunce přišla. 😍 Tak se pohodlně usaďte a pojďte si přečíst jeden z příběhů knihy mého života.

Protože jsem se rozhodla vám psát nejen o našem (jasně že božím) oblečení, ale hlavně o podhoubí celé naší myšlenky či spíš světa. Vnímám, že to celé je část mě, těžko se mi hledá hranice, kdy jsem to jen já a kdy práce. Když svou práci milujete, nevnímáte ji jako práci.

Dostala jsem se do bodu, kdy jsem k sobě chtěla opět nějakou duši na výpomoc. Nejen na balení objednávek ve skladu, když zrovna nemůžu já, ale i jako svěží vítr do plachet kreativních myšlenek. Dřív jsem měla brigádnici Lucinku, se kterou jsme se potkaly přesně na ten čas, který byl oběma stranám přínosem, a naše cesty se rozpojily, když se náš společný pohár naplnil. 

Trochu tomu pomohl v závěru i život sám: to takhle naše auto nechalo Matěje v Olomouci i s klíči od skladu a já měla naplánovaný dobradružný kruh! Po zjištění, že nemám klíč a za půl hoďky budou chodit první duše, proběhla na pár vteřin vnitřní panika. Po pár nádeších a výdeších a přijetí situace, že si nějak poradím, byť za tučný poplatek a pomocí zámečníka dveře otevřu, jsem si uvědomila, že další klíče má Lucinka. 🗝 Tehdá jsem ji o ně poprosila, abych se dostala do skladu, a už zůstaly u mě napořád.

Mrknout do dobradružného skladu

Spřízněnou duši nenajdete na inzerát

Pak jsme byli mnoho měsíců bez pomoci a já si sama v sobě postupně začala definovat, kdo to má být a jaký má být. Má duše cítila, že tohle není úplně na inzerát, protože potřebuju vnímat proud energie, lidskost, důvěru a vyrovnanost rolí. A ideálně už tu duši alespoň trochu znát. 

Možná vás napadne, jak jako vyrovnanost rolí, když má vedle sebe stát máma projektu 🤰 a brigádnice? V tomto pracovním kontextu je to jasný, ale v tom lidském potřebuju cítit, že jsme si rovny. Z toho pak přirozeně vyplývá přímá upřímnost, konstruktivní kritika, bytí sama sebou a mnoho dalšího. Přesně to, co se neděje, když k vám někdo vzhlíží.

Tak jsme se zeptala vesmíru: Koho pro mě máš?

Projížděla jsem v mysli všechny možné dobradružné adepty a u nikoho jsem necítila to pomyslné "cvak", i když mám okolo sebe spousta úžasných duší, které by o to i stály. A tak jsem vnitřně už trochu zoufalá a podebraná usedla na náš kouzelný puff, se zavřenýma očima se otočila na nebe a řekla v duchu: „Tak mi ukaž, kdo mi může pomoct, kdo souzní se značkou i moji energií, kdo bude jako ségra. Protože já dotyčného zatím prostě nevidím!“ 🤔

A najednou přišla. Byla tam. Stála přede mnou, nemluvila, přesto vyslala jasný signál: „Tak jsem tady.“ Já: „Veru?!“  Život: „Jo, Veru. Spoj se s ní.“

A vesmír mi ji našel

Naprosto přímá, čistá a jasná message. 😲  Můj vnitřní svět se ihned naladil na: „Ok, tak já to prozkoumám, děkuju!“ Seděla jsem, nechala doznívat pocit z toho, co se stalo a rozumem si říkala, že sice vůbec nevím, co z tohohle spojení má, či nemá vzniknout, ale že Veru s tímto zážitkem seznámím. Byla jsem zvědavá, co na to bude říkat.

Po pár dnech jsem jí příběh, za doprovodu otázek na její práci a život obecně, převyprávěla s dodatkem: „Takže, vesmír vtipnej mi to takto poslal a já ti to předávám, jak jsem nakoupila.“ 😄 Odpovědí tomu všemu bylo ANO. A tak jsme společně zasely semínko spolupráce, které v čase uvidíme, jak bude růst a jak se mu bude dařit. 

Důvěřujte osudu, on ví co dělá

Teď jsme v bodě, kdy od tohoto začátku uteklo spousty vody, Veru má své klíče od skladu, občas zajde zabalit balíčky, občas dorazí na kakao, občas jdeme společně vyvenčit děti i jejího psa a plánujeme společné trhy a dokonce si nás zákazníci pletli. 

Když jsem si přála, aby ten Někdo, byl jako moje ségra, netušila jsem, že to vesmír sladí i typově. Žádný blond melír, přirozenost a makeup párkrát do roka nás přibližuje tak, že mezi námi není takový kontrast, který by nás pro zákazníky, co nás pravidelně nesledují, odlišil. A tak se pro mnohé příchozí na trh stal z Veru a Matese manželský pár, kterému to spolu tak krásně jde. Prý to ale vždycky uvedli na pravou míru, aby se nám nepomotaly pozice. Tak uff. Sranda v důvěře! 😎

Že je Veru kočka, posuďte sami. Na Mint Marketu ji i Matese cvakla fotografka, která lovila momentky během celého dne. Myslím, že to život vymyslel hezky, no ne?

Veru má na sobě naši LONG mikču, která se jí stala okamžitým parťákem nejen na zimní období. Miluje záda v teple a zakryté ledviny, když jako maminka dvouapůlleťáka často ohýbá hřbet ke všem „mami, počebuju“.

No a z téhož dne, skoro jak na důkaz toho, že jim to na trhu spolu fakt šlo, má fotku i Mates.

Ten se místo mě nechal obejmout inkoustovou GODNESS mikčou, která má minimalistickou jemnou výšivku Srdcem dobradruh v barvě tón v tónu, aby bylo jasno, s kým máte tu čest.

Najít si vlastní dobradružný kousek